Naděnka a Pepíček

Pepíček se narodil v srpnu 2003 a za dva měsíce, v říjnu, byl na základě předběžného opatření umístěn do kojeneckého ústavu.Matka v té době bydlela s pětiletou dcerou Naďou v chatce u rybníka, bez sociálního zařízení a bez elektřiny, určené pouze k letnímu obývání. Z bytu byla pro neplacení nájmu vystěhována. Orgán sociálně-právní ochrany se již v roce 2001 domáhal jejího odebrání pro podezření z týrání. Soud tehdy návrhu nevyhověl, ale nad výchovou Naděnky nařídil dohled. Matka však ani poté svou péči o dcerku nezlepšila, nedocházela ani k lékaři, ačkoli holčička trpěla zdravotními problémy, a nevyřídila si ani sociální dávky. V dětském domově se dlouhodobě nacházejí i její dva starší synové. O ně i o Pepíčka projevovala matka jen sporadický zájem. A tak na návrh péče o dítě byla Naděnka počátkem prosince 2003 svěřena do Klokánku. Na nové prostředí, kde bylo teplo, dostatek dobrého jídla, hračky i hodné tety, si zvykla okamžitě. Když za šest týdnů byl do klokánku na základě soudního rozhodnutí přemístěn z kojeneckého ústavu i její bráška Pepíček, nebralo její nadšení konce. Stále chtěla být blízko něho, mazlila se s ním, hrála si s ním, pomáhala tetám při péči o něj, zkrátka chovala se k němu jako starostlivá a hodná máma. Jejich skutečná máma na ně mezitím zapomínala čím dál tím víc, až na konec za nimi přestala chodit úplně. Podali jsme proto podnět na zbavení její rodičovské zodpovědnosti. Řízení se však velmi protahovalo a nakonec trvalo dva roky. Snažili jsme se proto Naděnce i Pepíčkovi najít náhradní rodinu ještě v průběhu řízení, protože bylo jasné, že domů se nikdy nevrátí. Jednu takovou rodinu jsme našli. Prověření manželé děti opakovaně navštívili a zdálo se, že všechno dobře dopadne, i když trvali na právním uvolněním dětí a zachování své anonymity. Když se ale matka proti rozhodnutí o zbavení rodičovské zodpovědnosti odvolala a oni zjistili, že si Naděnka z Klokánku telefonuje se svými staršími brášky, vzdali to a o děti přestali jevit zájem. Naděnka z toho byla velmi smutná a jen těžko se s tím smiřovala. Ale snad to tak nakonec bylo lepší. Ti praví rodiče totiž na děti teprve čekali. Když po půl roce konečně nabyl rozsudek o zbavení rodičovských práv právní moci a krajský úřad podle místa bydliště neměl pro sourozence žádnou rodinu, doporučil nám jiný krajský úřad bezdětný manželský pár, který si obě děti hned zamiloval. Byli jsme šťastni, že i Naděnce s Pepíčkem se už při první návštěvě moc líbili. Hlavně Naděnka o nich stále povídala a nemohla se dočkat dalšího týdne, kdy se svými novými rodiči odjede domů. Konečně uvidí i další členy rodiny – pejska a želvičku. Želva prý stále roste a možná je někdy bude i vozit. Hodně štěstí a hodně lásky!